O knize: rok / „Zdroje příběhu o Romeovi a Julii, jak známo, jsou italské; Shakespeare se s nimi ale seznámil především prostřednictvím dvou anglických úprav: z prozaického vyprávění Williama Payntera, které se objevilo v roce 1567, a především z veršovaného příběhu Arthura Brooka, vydaného již v roce 1562. V Brookeově básni básník našel příběh Romea a Julie ne jako jednoduchou surovinu, ale již vysoce zpracovaný; Našel jsem nejen hlavní postavy, ale i téměř všechny vedlejší postavy, všechny nejdůležitější motivy i mnoho vedlejších, plán celých scén, nápad na mnoho detailů. Co jiného našemu básníkovi zbývalo a co ze své strany k tomuto materiálu dodal? A to, že ze zajímavé, dojemné povídky vytvořil fascinující ohromující tragédii, z básně s dočasným významem - umělecké dílo trvalé hodnoty. Myslím, že to stačí. Jak ale dosáhl takového výsledku??..»